Jdi na obsah Jdi na menu
 


28. 1. 2012

 

19. Vyvrcholení (2/2)

 

 

Pokračovali v chůzi k supermarketu. Snape předpokládal, že když jí bude další hodinu promlouvat do duše, tak mu nakonec přizná, co k Luciusovi cítí. Byl si naprosto jistý, že ho miluje, ale bylo nezbytné, aby to Hermiona přiznala nahlas. Pokud se mi to podaří, tak má u mě Lucius dluh na zbytek svého života, pomyslel si. 

Před supermarketem se srotil dav křičících lidí. Na parkovišti kolem přístřešku, v němž byly uskladněny nákupní vozíky, stál shluk lidí, kteří vůbec nebrali ohled na to, že překáží autům zajíždějícím a vyjíždějícím k obchodnímu domu nebo lidem vycházejícím s nákupem. 

Když Severus s Hermionou přišli blíž, slyšeli, co lidé křičí. Zdálo se, že fandí někomu, kdo se pere v jejich středu. „Nandej mu to!“  

„Rozbij mu ten ošklivej ksicht!“ 

„Ten hajzl by měl být dávno někde zavřenej!“ 

Snape vrhl na Hermionu starostlivý pohled. Chtěl ji upozornit, že kouzelníci by neměli zasahovat do mudlovských záležitostí. Navíc ji čekaly jiné věci, které bylo potřeba vyřídit.

Zamířila k rozvášněnému davu. Chtěla se podívat, co se děje a případně zavolat policii. V její nátuře byla silně zakořeněna potřeba pomáhat. 

Zatímco obcházela zaparkovaná auta,  jeden z lidí vykřikl: „Zatracenej Quasimodo!“ 

Hermiona málem přestala dýchat. V tom supermarketu občas nakupoval taky Lucius! 

Slyšela tupé údery pěstí dopadající na lidské tělo a tlumené výkřiky bolesti. Začala odstrkovat přihlížející lidi a nemilosrdně se cpát do středu. Každou chvíli někoho bolestivě dloubla loktem, ale zcela ignorovala jejich ohrazování. Na Severuse Snapea úplně zapomněla. Musela se přesvědčit, kdo se tam pere. V koutku duše doufala, že se plete, pokud jde o jeho totožnost. 

Jakmile však odstrčila dalšího muže z cesty, zjistila, že se nemýlila. První, koho uviděla, byl Michael. Pohledný učitel měl vyhrnuté rukávy od větrovky a ruce sevřené v pěst byly pokryté krví. Vlasy měl divoce rozcuchané a ve tváři výraz zuřivé nenávisti, když sledoval postavu u svých nohou. 

„Luciusi!“ vykřikla Hermiona. 

Očividně ji zaslechl, protože zvedl zkrvavenou tvář a podíval se na ni. 

„Uteč, Hermiono!“ vykřikl a pokusil se vstát. 

Michael se k ní otočil. „Ach, tady je naše malá sladká Hermiona,“ pronesl a dvakrát kopl ležícího Luciuse do břicha.  

„Ne!“ vykřikla Hermiona, když Lucius zasténal. Běžela k Michaelovi, aby mu zabránila znovu Luciuse napadnout. 

Michael jí chytil, když se přiblížila, a  přitáhl ji k sobě. Jednou zakrvácenou rukou ji držel a druhou ukázal na Malfoye, který se s obtížemi zvedal ze země. 

„Podívej se na svého milence, Hermiono. Podívej se, jak je ubohý a slabý. Nevydrží vůbec nic. Je poražený. Jednou a pro vždycky. Není to tak, Malfoyi?“ zeptal se výsměšně, ale přitom Hermionu nepustil ze svého sevření. 

Druhou rukou švihl dopředu a pěstí ho uhodil  do tváře. Lucius se zapotácel, ale nespadl. 

„Severusi,“ křikla směrem do davu. Doufala, že jí kouzelník uslyší a pomůže. 

„Pusť ji,“ zavrčel temně Lucius a vrávoravými kroky se k němu přibližoval.

„To sotva, ty šmejde,“ posmíval se mu Michael. „Udělám s ní, co budu chtít. Povídej se na sebe. Jsi slabý a neschopný. Těžko by o tebe mohla mít ještě nějaký zájem.“ Přiblížil se k němu a znovu ho uhodil. 

„To by stačilo,“ ozval se chladný hlas za zády Michaela. Snape se konečně prodral davem a hůlku měl připravenou k útoku. Už teď ho rozčilovalo, že všem těm lidem bude muset upravit paměť, ale nedokázal přijít na žádné jiné řešení, jak pomoci svému příteli. 

„Okamžitě ji pusť, pokud nechceš zbytek svého života strávit jako krysa!“ namířil hůlku na Michaela. 

Michael vrhal pohled z jednoho muže na druhého. Očividně se nemohl rozhodnout, který z nich pro něj představuje větší hrozbu. Lucius stál znovu pevně na nohou a vypadal odhodlaný rvát se do posledního dechu. A Severus Snape byl proslulý kouzelník a bojovník. Dav, který do té doby vesele podporoval rvačku, ztichl. Neměli ponětí, proč se Michael bojí nějakého cvoka, který na něj míří klacíkem. 

Hermiona využila okamžik Michaelovy nepozornosti. Jak nejsilněji mohla, kopla ho do holeně a zároveň ho praštila loktem do žeber. Ten vyjekl bolestí a instinktivně uvolnil své sevření. Hermiona se mu vysmekla, přestože se ji rychle pokusil znovu chytit. 

„Ty děvko…“ zaječel a vrhl se za ní. 

Metamorphosis rattus!“ vykřikl Snape. Ze špičky jeho hůlky vytryskl paprsek oslnivě bílého světla a přesně zasáhl muže, který pronásledoval mladou ženu. 

Michael, který byl zasažen silou kouzla, dopadl na všechny čtyři. Vzápětí se jeho tělo začalo pokrýval hnědými chlupy, jeho tvář se prodlužovala a rostly z ní vousky. Výkřik strachu a zmařených nadějí se proměnil v pískot.  

Ve chvíli, kdy se na betonovém parkovišti místo Michaela objevila velká krysa s holým ocasem, Severus vykřikl. „Accio krysa!“ 

Hlodavec… tedy Michael… se vznesl a kouzelník ho hbitě chytil za dlouhý ocas. Snape si podržel vzteklého potkana od těla, aby se chránil před jeho ostrými zuby. 

„Máš štěstí, že jsem tě proměnil jenom v krysu. Mohl bych tě proměnit třeba v červa a nechat tě sežrat ptáky,“ řekl vzpouzejícímu se hlodavci. 

Vzápětí uslyšel povzdech a pak hlasitou ránu. To jedna z přihlížejících, žena poněkud korpulentní postavy, omdlela. Snape si uvědomil, že je tu obklopen mudly a že na něj nevěřícně zírají desítky očí.  

Otočil se na své dva společníky a vyčítavě řekl: „Je to vaše vina, že teď budu muset sesílat Obliviate na půlku města! Nejdřív vás ale přemístím k domu a pak se sem vrátím, abych to tu dal do pořádku,“ povzdechl si. „Ať se nikdo nehne z místa, dokud se nevrátím!“ vykřikl, a i když působil opravdu hrozivě, věděl, že to nestačí, tak svá slova doprovodil kouzlem, které přihlížející dav znehybnilo. Kromě toho také seslal kouzlo na lidi, co sem teprve přijížděli nebo vycházeli z obchodu – všechny najednou ovládla potřeba dojít si na záchod, takže za chvíli na parkovišti kromě znehybnělých mudlů, kteří ho viděli čarovat, nebylo ani živé duše. 

Severus přemístil Luciuse s Hermionou před dveře domu v lese. Pobledlý Malfoy se ztěžka opřel o zeď.  

„Zvládnete to tu, že ano?“ zeptal se Hermiony. Vypadalo to, že Lucius nebyl nijak vážně zraněný, i když byl otřesený, a že by měla být schopná ho ošetřit. Hermiona přikývla. Nevypadala o moc lépe než Malfoy. Snape ji povzbudivě stiskl ruku a pak s tichým puf zmizel. 

Sotva se Snape přemístil, Lucius bolestivě zasténal a sesunul se podél zdi na zem. Hermiona byla v mžiku u něj. 

„Luciusi, jsi v pořádku?“ zeptala se starostlivě a přidřepla si vedle něj. Nevypadal ani trochu dobře. Pod krví mu obličej začal otékat a místy už byly vidět rýsující se modřiny. Jedno oko měl tak napuchlé, že ho nemohl ani otevřít.  

„Ne, nejsem v pořádku,“ odsekl Lucius. „Proč jsi neutekla, jak jsem ti říkal? Neměla jsi tam jsi se na to dívat. 

„Jak jsi po mě mohl něco takového vůbec chtít? Nemohla bych utéct a tebe tam nechat s tím… tím šíleným motákem.“  

Hermiona si sedla vedle něj a objala ho. Věděla, že si nepřeje, aby se ho dotýkala, ale prostě si nemohla pomoci. Měla o něj hrozný strach, když tam tak ležel na zemi a byl vydán Michaelovi na milost.

 

„Proč jste se vlastně poprali?“ zeptala se s lehkým úsměvem, protože Lucius jí – po krátkém zaváhání – položil hlavu na rameno. 

„Přísahal jsem, že už nikdy nebudu bojovat… bez ohledu na to, v jaké situaci se ocitnu. A já vždycky dodržím své slovo,“ zamumlal jí do vlasů. 

Užíval si její nečekanou blízkost, tiskl ji k sobě a měl dojem, že je mezi nimi něco, co tam v žádném případě nemohlo být.  

„Neměla jsi to vidět, Hermiono. Měla by ses ode mě držet dál. A pro jednou udělej to, co ti říkám,“ pronesl po pár minutách. Stačila mu chvilka v její přítomnosti a byl opět dost silný na to, aby ji nechal jít. Tohle si přeci nezasloužila… 

„Nemůžu tě opustit, Luciusi. Potřebuji tě.“ Hermiona se k němu přivinula ještě úžeji. Po chvíli váhání udělala to, co jí radil předtím Snape. 

„Miluju tě, Luciusi,“ zašeptala sotva slyšitelně. Oči měla zavřené. Teď to muselo přijít. Začne křičet a nebude jí věřit. Ale bylo ticho.  

Otevřela oči. Lucius na ni hleděl svým zdravým okem. Vypadal skoro vyděšeně. „Cos to řekla?“ zeptal se chraplavě. 

„Miluju tě, Luciusi. Prosím, neposílej mě pryč,“ požádala ho a dívala se mu do očí barvy bouřkového nebe. 

„Miluješ mě?“ zeptal se Lucius znovu, jako by tomu nedokázal uvěřit. 

Hermiona vážně přikývla. Pomalu a opatrně mu odhrnula dlouhé, neupravené prameny šedivých vlasů z potlučeného obličeje. „Já – tě – miluju,“ zopakovala pomalu a důrazně a pak se usmála. 

„Jsi si jistá, že víš, co říkáš? Těžko bys našla odpornějšího a ošklivějšího chlapa. Taky jsem arogantní a nepříjemný…“ 

„Ano, vím, co jsem řekla a myslela jsem to vážně. Je mi jedno, jak vypadáš. To pro mě není důležité. Vím jediné – že po tobě toužím a nemůžu bez tebe žít. Jsem s tebou šťastná, potřebuji tě a chci s tebou žít, i když máš spoustu chyb. To já taky. A ty navíc umíš skvěle vařit,“ dodala s úsměvem. „Miluji tě,“ zopakovala ještě jednou, velmi tiše. Oči jí zářily jako dva drahokamy. 

V místnosti uprostřed domu pomalu spadla téměř uschlá růže na kamennou podlahu. Než stihla dopadnout, obklopilo ji jasné světlo. Na chvilku se vznášela těsně nad podlahou. A pak se začala měnit. Stonek se opět zazelenal a vyrazily s něj nové, svěže zelené listy. Na jeho konci vyrašilo nové poupě zářivě rudé barvy. Jasné světlo zmizelo a ve váze se skvěla krásná nová růže. Kletba byla zlomena.  

Lucius Malfoy s sebou trhl, když se přes něj přelila vlna bolesti. Stále seděl zády opřený o zeď, objímaje ženu, která se přiznala, že ho miluje. Mlčel, protože nevěděl, co by jí na to měl odpovědět. Jeho srdce mu radilo, aby jí řekl, že to cítí stejně, ale jeho rozum zase, aby odešla a navždy na něj zapomněla. Zoufale toužil získat svou skutečnou podobu a teď to možná měl na dosah, protože tato výjimečná mladá žena po jeho boku přiznala, že ho miluje, i když ji k tomu nikdy nedal důvod, urážel ji a znovu a znovu ji od sebe odháněl. Nebyl si jistý, jestli je na zlomení kletby vlastně připraven. Ale zoufale po tom toužil… Chtěl být Luciusem Malfoyem, který by mohl být po jejím boku, aniž by se za něj musela stydět.

Hermiona cítila, že se s ním něco děje.  

„Luciusi, co ti je?“ zeptala se starostlivě. Ale on jí už nebyl schopen odpovědět. Další vlna bolesti křečovitě zmítala jeho tělem. Upadl na bok a bolest stále sílila. Navzdory pevně semknutým rtům se ozvaly první zvuky sténání. Lucius měl pocit, že ho zevnitř cosi drásá. Jako by se mu někdo pokoušel vytrhnout vnitřnosti. Jeho ruce a nohy sebou nekontrolovatelně škubaly. Svaly zachvátily bolestivé křeče. Vzdal to. Když bolest dosáhla hranice šílenství, začal křičet, odstrčil od sebe Hermionu a v zoufalství kopal kolem sebe. Po zdánlivě nekonečně době bolest pomalu ustoupila. Lucius Malfoy ležel na zemi a ztěžka oddechoval. Ruce si tiskl k obličeji. Bolest ustupovala a měnila se v mírné brnění. Promnul si ruce, aby ten nepříjemný pocit zahnal a rozproudil krevní oběh v žilách.  

Hermiona vedle něj vyděšeně lapala po dechu, ale probralo ho, až když překvapeně zasténala. 

„Luciusi… ty… ses… vrátil do své podoby,“ vydechla s doširoka otevřenýma očima. Strašlivě ji vyděsil. Zatímco sledovala jeho zoufalý zápas s bolestí, aniž by tušila, jak mu pomoci, všimla si, že se mění. Vypadalo to, jako by se mu pod oblečením přesouvaly kosti. Špinavě šedé vlasy se změnily v nádhernou stříbroplavou hřívu. Tlapy s nehty jako drápy nabyly podoby elegantních úzkých rukou, a když po chvíli sundal dlaně ze své tváře, spatřila skutečně velmi atraktivního muže. Tento obraz měla vždycky spojený s Luciusem Malfoyem, ale přesto jí to teď připadalo divné. Jen jeho ocelově šedé oči se jí zdály známé v té krásné mužské tváři. 

Nejistě se pousmál, jako by se znovu musel naučit používat své mimické svaly, a to byla ta chvíle, kdy si Hermiona uvědomila, že ho opravdu miluje. 

Stále se usmívaje k ní Lucius vztáhl ruku a jemně se dotkl jejího předloktí. Fascinovaně sledoval ten prostý pohyb elegantních prstů. Brumbál dodržel slovo. Ve chvíli, kdy mu někdo vyznal lásku, stal se opět tím, kým býval. Alespoň fyzicky. Už nikdy nebude moci znovu kouzlit - cítil, že magie ho navždy opustila. Věděl, že ho to bude trápit, ale v tuto chvíli mu na tom nezáleželo.  

„Pojď ke mně,“ zašeptal chraplavě. Měl strach, že ho odmítne. 

Události posledních hodin způsobily, že se Hermiona přestala ovládat. Rozplakala se a posunula se blíže k tomuto výjimečně pohlednému muži. Hleděla na něj, jako by ji uřkl. Jeho oči, ruce, hlas, celé jeho tělo ji fascinovalo. Všechno, co chtěla, bylo dotknout se ho, aby se ujistila, že to není jen sen.  

Chtěla, aby ji držel v náručí, aby si byli tak blízko, jak jen mohou být. Objala ho a přitiskla se k němu. Její ruce ho pohladily po zádech, z nichž zmizel ošklivý hrb. Zabořila prsty do dlouhých hedvábných vlasů, jemně prsty mapovala kontury jeho obličeje, z nichž zmizely hluboké vrásky i všechna zranění ze souboje s Michaelem.  

Lucius ji nechal, ať se ho dotýká, jak je jí libo. Užíval si její blízkosti i toho, jak její prsty zkoumaly jeho znovunabyté tělo. Jen pomalu mu docházelo, že má své tělo zpět… a k tomu navíc ženu, která ho milovala. Co víc potřeboval pro nový začátek svého života? Nic. Pevně k sobě Hermionu přitiskl. Potřeboval její blízkost stejně tak, jako ona jeho. Cítil to a ulevilo se mu. Zavřel oči. Málem ji od sebe odehnal, málem definitivně zničil svou jedinou šanci na zlomení kletby. Neměl odvahu myslet na to, jak by vypadal jeho život, kdyby jej až do konce musel trávit v té šeredné podobě hrbáče. Byl tak vděčný, že se to nestalo. 

„Miluji tě, Hermiono,“ zašeptal jí do vlasů. Jemně oběma rukama uchopil její tvář a obrátil ji k sobě. Uviděl slzy radosti a úlevy. Něžně ji pohladil a začal rty slíbávat slané mokré potůčky.Pak našel její krásné, měkké rty, přitáhl si ji ještě blíže a dlouze a vášnivě ji políbil. Hermiona tiše vydechla. Ten dlouhý polibek definitivně zpečetil jejich vyznání. 

Úplně jim uniklo tiché puf za jejich zády i objevení se jednoho kouzelníka vyčerpaného používáním Obliviate na spoustu mudlů, který se přišel podívat, jak se vyvíjí situace. 

Severus Snape se na okamžik podíval na líbající se pár a pak se jeho vážný a zamračený obličej rozzářil upřímným úsměvem. Všechno to přesvědčování tvrdohlavého Luciuse a neméně tvrdohlavé slečny Grangerové zřejmě mělo nějaký účinek. Ti dva byli tak pohrouženi sami do sebe, že si ho vůbec nevšimli. Napadlo ho, že by možná rádi věděli, jak to dopadlo, ale pak se rozhodl, momentálně nebude vhodné je vyrušovat – i kdyby jen na chvilku. 

Z kapsy jeho kabátu se ozvalo tiché zapištění. Vytáhl z ní za ocas krysu, která ještě nedávno byla Michaelem. Položil ji – ho – za zem a jemně do něj strčil špičkou boty. „No tak běž… Příští tři měsíce strávíš v této podobě. Jen se pokus nenechat se chytit nebo sežrat,“ poradil kryse, než tiše zmizela mezi keři. 

Ještě jednou vrhl pohled na Luciuse s Hermionou, pak se obrátil a přemístil se do Bradavic. Měl pocit, že se v budoucnu bude trochu nudit. Lucius už nebude potřebovat jeho pomoc zdaleka tolik jako předtím.

 

Za skvělý beta-read děkuji larkinh. S touto části se opravdu nadřela:) Díky!

 

předchozí kapitola    následující kapitola

 

Poznámka překladatelky: Ještě nás čeká epilog, který je rovněž poměrně dlouhý, takže ho opět rozdělím do dvou částí. Bohužel nemám zatím přeloženou ani čárku a má současná situace je poměrně neveselá, takže mě zkuste zahrnout komentáři a uvidíme, jestli to zabere:)  

A teď jedna dobrá zpráva: V dohledné době se tyto stránky obohatí o překlady nové autorky specializované na pár Lucius/Hermiona. Další informace se dozvíte již brzy:)

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hm

(pimpinela, 24. 6. 2012 14:46)

Kapitolku som čítala už dávnejšie, ale ako pozerám, kapitolku som neokomentovala. Hanba mi! Ihneď chybu napravím. Krásna kapitolka. Pekne sa rozprávka blíži ku koncu. Ešteže nastúpil na scénu záchranca Severus. Inak neviem, neviem ako by to dopadlo. :))

Kráááásne!

(nadin, 26. 2. 2012 11:40)

Bola som si skalopevne istá, že som už koment napísala. Oblial ma ľadový pot - on tu nie je.
Suzanne, prepáč prosím, netuším kde sa stala chyba, ale pravdepodobne niekde medi mojou stoličkou a klávesnicou:D
Doslova fyzicky som trpela, či to stihnú pred úplným uschnutím ruže. Stihli!!!
Krásna kapitolka - ďakujem, že vďaka Tvojmu prekladu som sa dostala nielen k nej, ale aj k celej poviedke.
Nemôžem sa dočkať epilógu. Neboli by nejaké zákulisné informácie o priebehu prekladu???

ooOoo

(Nade, 9. 2. 2012 17:00)

Děsí mě pomyšlení, že to stihli na poslední chvíli. Kdyby se nepřimotali k té rvačce, tak by zřejmě bylo na všechno pozdě. Šílené...
A Severus se určitě nudit nebude :-)
Díky, bylo to krásné a těším se na epilog.

Re: ooOoo

(Suzanne, 9. 2. 2012 19:08)

V knihách a ve filmech je to vždycky na poslední chvíli, jinak by to nebylo ono:) Myslím, že Severus se určitě nějak zabaví - minimálně trápením studentů:) Děkuji za pochvalu i za komentář. Na epilogu pracuju, ale nemám tu správnou náladu, takže to vcelku dře...

nádhera

(AliceJazz, 7. 2. 2012 13:11)

Nádhera, jenom jsem moc zvědavá, stále ještě, kdo byla ta postava ve stínech, která Hermionu během bitvy chránila... Lucius? Severus? Nebo někdo úplně jiný... :) Já vím, jsem opožděná. :) Povídka byla celá tak hrozně moc nádherná, až se těším na ten epilog. Určitě ho přeložíš stejně nádherně všechny ostatní kapitolky :)

Re: nádhera

(Suzanne, 8. 2. 2012 15:44)

Hm, dobrá otázka. Vrátila jsem se k prologu, ale taky si nejsem jistá tím, kdo to byl. A nejsem si úplně jistá, že se tu odpvěď skutečně dozvíme... Díky za komentář i za pochvalu, jsem ráda, že se povídka líbí:) Na epilogu už se pracuje, ale jde to nějak pomalu...

Plaudite, amici, ....

(Claire, 28. 1. 2012 18:28)

Pohádkové finále, Hermiona nezklamala a Lucius si konečně přiznal, co přiznat měl. Jen by mne zajímalo, proč to neudělal ještě před proměnou ?
Ale to jsem celá já, detailista :-). Michael podle mne nedostal to, co si zasloužil - měl tak zůstat napořád, s jeho charakterem ho nejspíš ty 3 měsíce nenapraví. No co, třeba bude mít nějaké větší zvířátko hlad....
I Severuse jsem si užila, chudáček, s tím pozměňováním paměti se asi nadřel a nakonec mu za odměnu zůstane jen nuda a tupohlavci.
Nicméně - jsem velice zvědavá na to, co bude obsahem epilogu (zjevně dost obsáhlého, když bude půlený), vždyť vše podstatné se už odehrálo. Nezbývá mi, než dočkat času.
Jo, a na tu "novou" autorku se těším, i když už jsem myslím zmiňovala, že kombinace Lucius/Hermiona není úplně můj šálek, ale jestli bude mít nos na opravdu dobré povídky a bude tak dobrá jako ty - jeden (jedna) nesmí být zas tak konzervativní :-)).
Za dnešní příděl romantiky děkuji a držím pěsti, abys úspěšně zvládla vše, co se na tebe navalilo (myslím to upřímně, ne pouze proto, že se těším na další čtení :-) )

Re: Plaudite, amici, ....

(Suzanne, 4. 2. 2012 11:26)

Já jsem si to přebrala tak, že před proměnou se jí zdráhal přiznat své city, protože věděl, jak by ji lidé odsuzovali, že žije s někým, kdo vypadá jako on. A navíc by to nebylo ono - je rozdíl, když vám lásku vyznává ohavný Malfoy a krásný Malfoy, že:) Epilog bude obsahovat to, co konec pohádky obsahuje plus něco, co obvykle nebosahuje:) Jen s ním bohužel zatím nemůžu hnout, ale budu se snažit... Nová překladatelka je mnohem lepší než já, takže myslím, že se máte na co těšit:)

Re: Plaudite, amici, ....

(larkinh, 4. 2. 2012 15:28)

Hmm... představ si, že narazí na nějakou pěknou krysí dámu... a jako kryse by mu i mohla hezky vonět... a jeho krysí hormony se rozbouří... a pak se přemění zpátky a vzpomene si na to :DDD

:)

(Michelle, 1. 2. 2012 22:18)

Sláva, tak tu máme konečně happy end.. těším se na epilog :)

Re: :)

(Suzanne, 4. 2. 2012 11:36)

Nyní můžu prozradit, že happy end byla podmínka, když jsem tu povídku začala překládat. Na nějaké tragické konce jsem neměla - a stále nemám náladu. Děkuji za komentář.

Pohádka

(Ivet, 30. 1. 2012 10:21)

Dneska to byla opravdu pohádka a díky za ni :-) Doufám, že epilog bude taky takovýhle, potřebuju si něčím osladit neúspěchy u zkoušek...aq na novou povídku se samozřejmě moc těším :-)

Re: Pohádka

(Suzanne, 4. 2. 2012 11:35)

Myslím, že epilog nezklame:) Bohužel já se letos se zkouškami neskutečně hrabu, takže z epilogu mám stále přeloženo jen pár prvních vět...:( Děkuji za komentář.

:)

(zuzule, 30. 1. 2012 9:26)

Uf, tak jim to dobře dopadlo. :) Až teda na chudáka Severuse, který se teď bude nudit. :D Sem zvědavá na epilog a moc se těším na tu novou povídku. :)

Re: :)

(Suzanne, 4. 2. 2012 11:33)

Severus by si měl najít partnerku a pak by měl o zábavu postaráno:) Klidně se dobrovolně hlásím:) Děkuji za komentář.

och

(Kitti, 29. 1. 2012 21:20)

Mno to je dokonalé, díky moc, bála jsem se, aby Michael Luciuse neohrozil ještě víc, nakládačka stačila. Severus byl skvělej, vymazávat paměť půlce města, vlastně proč ne:-))) Kde si vlastně narazila na tuto skvostnou povídku? Doufám, že náš čekají další krásné povídky s paringem LM/HG. Mimochodem, prosím jak to vypadá s povídkami, které jsou v sekci ochutnávky? Navnadila si mne, opravdu jo. díky

Re: och

(Suzanne, 4. 2. 2012 11:32)

Povídku jsem našla na fanfiction.net - tak jako všechny, co jsem zatím překládala. Mám vyhlédnuto pár jednorázovek s tímto párem, ale na žádnou kapitolovku, kterou bych chtěla přeložit, už jsem dlouho nenarazila. Co se týče informací o povídkách ze sekce Ochutnávky, tak se zde brzy objeví samostatný příspěvek:) Díky za komentář.

...

(Zuzana, 28. 1. 2012 21:04)

Chudák Lucius, na záver dostal taký výprask, až toľko si asi nezaslúžil:D Severus bol skvelý, urobiť z Michaela krysu na tri mesiace :D dúfam, že ho niečo zožerie.
Premena Luciusa ma potešila, predsa len, aj keď Hermione nezáležalo na tom ako vyzerá, ja ho mám radšej keď je vo svojom krásnom aristokratickom tele a mám rada aj ten jeho horenos. Už som si ale chvíľu myslela, že keď neodpovedal Hermione na jej vyznanie, svojím "milujem ťa", že sa nepremení.
Na epilóg sa teším a na sľubovaný ďalší preklad ešte viac.

Re: ...

(Suzanne, 4. 2. 2012 11:29)

Koukám, že Michaela jste odsoudily ke smrti sežráním:) Ne že by si to nezasloužil:) Já jsem si na chvíli myslela, že si ho Severus nechá u sebe a bude mu vyhrožovat, že ho použije jako laboratorní krysu:), ale tohle byl asi lepší trest. Taky jsem příznivec krásného Luciuse Malfoye, kdo by taky nebyl, že?:)