Jdi na obsah Jdi na menu
 


8. 11. 2011

Kapitola čtrnáctá – Rozhodnutí

 

Severus zvedl šálek s čajem a skrz páru zamyšleně pozoroval mladou ženu, která seděla naproti němu. 

„Potřebuje vás, slečno Grangerová,“ řekl. Povytáhl obočí, když viděl, jak prudce zavrtěla hlavou. 

„Nevím, co Lucius Malfoy potřebuje, ale já to nejsem,“ odpověděla rázně. Seděla nepřirozeně vzpřímeně, na samém krajíčku židle, a křečovitě svírala v rukách šálek s čajem. 

„Ale já si myslím, že jste to právě vy. Samozřejmě bude tvrdit, že žádnou pomoc nepotřebuje, ale je nezbytné s jeho životem něco udělat. Z povzdálí jsem na něj dával pozor od chvíle, co nad ním Brumbál vyřkl kletbu. Napadlo mě, že se Lucius nesžije s neznámým prostředním a mudly. Nesžil – a to je slabé slovo.

V posledních letech jsem ho několikrát zachránil před vážnými problémy. Dostával se do nich částečně nevědomostí, ale svou roli v tom samozřejmě hrála i jeho arogance a ignorace zákonů. Kdyby nebylo mě, už by dávno seděl v mudlovském vězení. Takhle to nemůže pokračovat! Myslel jsem, že mu jen pomůžu, aby si zvykl na nový způsob života. Ale on si na něj nezvykl, ještě se z něj stal navíc vyvrhel. Na to se nemůžu dívat.“ Snape ztěžka odložil hrníček na podšálek a vstal. Jako neklidná šelma přecházel po Hermionině malém obývacím pokoji. Jediné místo, které nebylo zavaleno knihami, se nacházelo před knihovničkou a umožňovalo alespoň trochu prostoru k pohybu. 

Hermiona ho pozorovala a vybavila si, jak takhle přecházel před tabulí při hodinách lektvarů. Zavrtěla hlavou. „Pořád nechápu, co to všechno má společného se mnou. On si za to, jak dopadl, může sám.“ 

Snape se zastavil, věnoval jí rychlý pohled, pak si založil ruce za zády a pokračoval v přecházení. Tři kroky tam a zase zpátky. Pořád dokola. 

„Máte pravdu, slečno Grangerová. Samozřejmě, že je vinný za svůj stav i všechny problémy, ale copak nevěříte, že každý člověk, bez ohledu na to, co udělal, si zaslouží druhou šanci? Už nevím, co bych pro něj mohl udělat. Nestačí, abych znovu a znovu upravoval mudlům paměť a chránil ho před vězením. On potřebuje cíl! Něco stálého ve svém životě.“ 

„Ne každý si zaslouží druhou šanci! Voldemort by si ji nezasloužil a stejně tak celá řada zločinců, ať už to byli kouzelníci nebo mudlové,“ pronesla Hermiona tiše. 

„Lucius není Voldemort,“ řekl Snape a podíval se z okna. 

„Ne, to není, ale částečně je zodpovědný za smrt mnoha lidí, včetně mých rodičů,“ Hermiona se pokoušela mluvit klidně a nezaujatě. Měla strach, že začne křičet. 

„To je pravda, slečno Grangerová,“ povzdechl si Severus a otočil se čelem k ní. Neproniknutelný pohled jeho černých očí se najednou změnil a ona v nich viděla soucit a vlídnost. „Ale nezabil je. To udělal Voldemort. Lucius se nepochybně dopustil mnoha chyb, ale žádná nebyla tak strašlivá, aby musel do konce života žít takovým způsobem, jakým žije… nebo spíš živoří. Znám ho více než dvacet let a mohu vás ujistit, že někde v něm je něco dobrého. Člověk jen musí být trpělivý a hledat. Řekl mi, jak vám zachránil život….“ 

„To jsem mu dávno splatila,“ odsekla Hermiona a podívala se na něj téměř vyzývavě. „Doufám, že vám také řekl, jak jsem se o něj poté starala. Navštěvovala jsem ho každý den, přestože jsem musela chodit do práce a dům, kde žije, je docela daleko a uprostřed nebezpečného lesa. Ošetřovala jsem mu rány, nosila a připravovala jídlo a spoustu dalších věcí…“ 

Severus zvedl ruce, aby zastavil její proslov. „Ano, řekl mi to. I když se mě snažil přesvědčit, že vy a vaše péče byla nesnesitelná, měl jsem pocit, že byl rád, že má společnost. Že našel někoho, kdo se na něj nedívá s odporem a znechucením. A to je ten důvod, proč jsem tady.“ 

„Nemohu vám pomoci. Lhal mi,“ trvala Hermiona na svém. Byla naštvaná, že jí neřekl pravdu a tak se několik týdnů nevědomky starala o kdysi nejvěrnějšího stoupence lorda Voldemorta.  

„Co byste udělala, kdybyste se dozvěděla, kdo ve skutečnosti je, hned na začátku?“ zeptal se Snape se zájmem. 

„Já nevím… Bála bych se. Cítila bych odpor a nenávist, ale pravděpodobně bych mu stejně pomohla…“ uvažovala Hermiona. „Možná bych se k němu jen nechovala tak ohleduplně, takže by musel vydržet větší bolest při ošetřování ran a převazech,“ pokračovala a hleděla přitom do svého šálku s čajem. Přesto Snapeovi neunikl slabý úsměv, který se jí mihl tváři. 

Vypadalo to, že slečna Grangerová je příznivcem pomsty prostřednictvím drobných nepříjemností než okázalých činů. Překvapilo ho, že se mu to zamlouvá. Tohle měli společné, ačkoliv u něj byla ta touha mnohem silnější, což za léta učení v Bradavicích pocítila celá řada studentů v podobě jízlivosti a nekonečných školních trestů. 

„Jsem si jistý, že by si zasloužil, abyste ho trochu potrápila,“ řekl s poťouchlým úsměvem. Hermiona pokrčila rameny a dál se dívala do téměř prázdného hrníčku. Svědomí se začalo zase ozývat. Bylo těžké poslouchat Snapea a necítit alespoň špetku soucitu s bývalým Smrtijedem. Kdo by v tak ubohé postavě, jakou byl Linus Manley, očekával arogantního parchanta Luciuse Malfoye? 

„Jak bych mu mohla pomoci?“ zeptala se váhavě. Její rozhodnutí už nikdy se s Malfoyem nesetkat, natož mu pomoci, bylo trochu nalomeno. 

Severus Snape se usmál. Vsadil všechno na to, že slečna Grangerová ani s ubíhajícími lety nepřišla o svou touhu pomáhat slabým a utlačovaným.  

„Jsem si jistý, že vás svým způsobem má rád, takže by mu pomohlo, kdybyste ho čas od času navštívila.“ 

Hermiona se zakuckala a vyprskla doušek čaje, který měla v ústech, zpět do šálku. „Jak jste na to proboha přišel? On je Zmijozel skrz naskrz a nenávidí mudlovské šm… lidi jako jsem já,“ opravila se Hermiona. „Nemá mě rád, tím jsem si jistá,“ dokončila rozhodně. 

„Mýlíte se, Hermiono. Znám ho déle a lépe než vy. On vás má rád a je mu líto, že vám lhal. Je to zřejmé, přestože není zvyklý o svých pocitech mluvit,“ řekl Snape. Stejně jako já, dodal v duchu. Děkoval Merlinovi, že to nebyly jeho city, které byly na programu dne. Konečně se posadil a tázavě se na Hermionu podíval. Byl si jistý, že dosáhl svého, ale pro jistotu se ji rozhodl ještě trochu popostrčit. 

„Řekl mi, jak jste spolu četli Shakespearovy hry…“  

Hermiona se nečekaně usmála. „Ano, to jsme četli. Bylo to příjemné.“ Její hnědé oči se rozzářily. 

„Jemu se to také líbilo. Řekl, že to byla neměnná věc v jeho životě, která ho donutila, aby se necítil tak sám a ubohý,“ dodal. 

Hermiona se něj podezřívavě podívala, jako by se chtěla ujistit, že si z ní nedělá legraci. 

„Jak víte, že mluvil pravdu? To jste na něj použil nitrozpyt?“ zeptala se ostře. 

„Samozřejmě že ne. V tomto případě to nebylo potřeba. Jak už jsem řekl, dobře ho znám a umím číst mezi řádky,“ vysvětil Snape. 

Hermiona otvírala ústa, aby mu oponovala, když se ozvalo zazvonění.  

Michael! Úplně na něj zapomněla! 

„Myslím, že je to člověk, s nímž máte dnes schůzku,“ řekl Snape a podezřívavě se zahleděl směrem ke dveřím. To, že měla nějakého přítele, se mu nehodilo do jeho plánů. Snad se mu ji alespoň podařilo přesvědčit, aby Luciuse úplně nezatratila. 

Hermiona se zvedla. „Seďte, profesore. Za okamžik jsem zpátky.“ 

Zjistila, že jí přijde mnohem důležitější si promluvit se Severuse Snapem o  Malfoyovi, než jít s Michaelem do kina. 

Rychle přešla ke dveřím. Stejně s ním nechtěla nikam jít a teď měla dobrý důvod pro to, aby mohla schůzku zrušit. Věděla, že bude zklamaný, ale doufala, že se z toho rychle vzpamatuje. 

Otevřela dveře a podívala se do usmívající se tváře učitele tělocviku, který ji přejel rychlým hodnotícím pohledem. 

„Vidím, že už jsi připravená. To je dobře, musíme vyrazit, abychom stihli začátek,“ řekl a natáhl se, aby ji vzal za ruku. Hermiona instinktivně udělal krok dozadu. 

„Je mi to moc líto, Michaeli, ale bohužel s tebou nemůžu nikam jít,“ řekla mile, ale pohled jí zaletěl zpátky do bytu, kde v obývacím pokoji čekal Severus Snape. „Nečekaně mě navštívil můj profesor ze střední školy a bylo by ode mě neslušné, kdybych ho teď vyhodila, když sem jel takovou dálku.“ 

Michaelova tvář potemněla. Podíval se přes Hermionino rameno na staršího muže. „No, já jsem také učitel,“ řekl a žárlivost odkapávala z každého jeho slova. 

„Jak jsem řekla, Michaeli, přijel opravdu z daleka a nechci ho odbýt za pouhých deset minut. Můžeš jít do kina sám a vyrazíme si někam příště.“  

„Chtěl jsem ten film vidět s tebou,“ odsekl Michael prudce a věnoval Severusovi vražedný pohled. Ten si z toho nic nedělal, pouze povytáhl obočí a arogantně se usmál.  

Snape přemýšlel, co Hermionu přimělo k tomu, aby si domluvila rande s tímhle tupohlavcem.

„Je mi to líto, ale dneska s tebou nikam jít nemůžu. Uvidíme se zítra ve škole,“ dodala Hermiona trochu netrpělivě a pak zavřela překvapenému a rozzlobenému muži dveře před nosem. 

Vrátila se zpátky do obývajícího pokoje. „Omlouvám se. Je to můj kolega z práce a občas je trochu neodbytný,“ vysvětlovala Hermiona svoje chování. Snapeovi cukly koutky úst, ale raději se výjimečně zdržel jakéhokoliv komentáře. Pokud chtěl, aby jeho plány vyšly, měla by mít Hermiona dostatek volného času pro někoho jiného, než pro tohohle hezounka.

„Kde jsme to skončili?“ zeptala se Hermiona a položila si dlaň na čelo. 

„V okamžiku, kdy jste souhlasila, že Lucius potřebuje vaši pomoc,“ odpověděl hladce. 

„Nepamatuji se, že bych něco takového řekla,“ odvětila Hermiona. „On je zločincem a taky jím zůstane… Udělal špatné věci, byl odsouzen a jako by to nestačilo, ani se nenamáhal napravit. Byl a je bahnem společnosti.“ 

„Hermiono, opravdu si nemyslím, že je vhodné srovnávat to, co dělal Lucius ve službách Temného pána s jeho současnými drobnými přestupky. Řekl, že neměl na vybranou, protože ho nikdo nechtěl zaměstnat. Věřím mu. Mudlové mohou trpět předsudky stejně jako kouzelníci,“ Snape se naklonil dopředu a podíval se z blízka Hermioně do očí. 

„Nemám nijak zvlášť rád tento typ hovorů… Ale opravdu mi na Luciusovi záleží. Věřím, že s vámi by se mu vedlo o hodně lépe, takže bych vás chtěl požádat, jestli byste ho občas mohla navštívit a pomoci mu s jeho novým životem. Nežil do té doby, než přišel sem. Teď má naději.“ 

Věděl, jakou podmínku stanovil Brumbál pro konec Luciusova trestu a viděl v Hermioně jedinou možnost, jak by Lucius mohl získat zpátky alespoň svoji podobu, když už ne kouzelnickou moc. Černé oči se upřely do hnědých a on ani nepotřeboval své schopnosti nitrozpytu, aby věděl, co se jí honí hlavou. 

„Našel jsem mu práci,“ pokračoval. „Je to nedaleko odsud. Můžu nastoupit okamžitě. Samozřejmě bude pracovat pouze jako pomocná síla ve stájích, to je vše, co mu zatím bylo nabídnuto, ale jsem si jist, že až si majitel uvědomí, že má ve stáji odborníka na chov koní, tak už Lucius nebude kydat hnůj.“ 

„Lucius Malfoy bude kydat hnůj?“ Hermiona se ušklíbla a bylo na ní znát škodolibé pobavení. Zavrtěla hlavu. „Na to jsem teda zvědavá.“ 

„Věřte mi, toto je jeho nová práce. Lucius slíbil, že ji bude vykonávat, a on své sliby vždycky dodrží,“ oponoval jí Snape. Už jí neprozradil, že ho to stálo hodně přesvědčování a půl lahve kvalitní whisky, aby k tomu Luciuse donutil. Přestože byl v tu chvíli Lucius poněkud intoxikován, Severus mu věřil, že své slovo dodrží. 

Hermiona pořád vypadala nedůvěřivě. „Upřímně řečeno, neuvěřím tomu, dokud ho neuvidím na vlastní oči. Myslíte si, že tam může udělat kariéru? On ví něco o koních?“ 

„Ví hodně o koních. Kdysi vlastnil několik velmi známých hřebčínů. Ale byl to pouze koníček. Lucius je nicméně proslulý tím, že i své zájmové činnosti bere velmi vážně a provozoval je s velkým úspěchem,“ vysvětlil Hermioně. „Až se tam na něj půjdete podívat, možná byste mu mohla donést něco k jídlu. Musí pořádně jít, když teď bude tvrdě pracovat,“ dokončil hladce a trochu poťouchle se na ni podíval.

„Neřekla jsem ani slovo o tom, že tam půjdu,“ trvala na svém Hermiona, ale nemohla si pomoci: obrázek Luciuse Malfoye s vidlemi, rudý v obličeji, jak  kydá hnůj, se jí zdál opravdu lákavý. 

Horečnatě přemýšlela. 

Ano, lhal jí. Zcela jistě jí využil. Byl to odsouzený Smrtijed, který měl Merlin ví jak dlouhý seznam zločinů. Dokonce i teď se pořád dopouštěl trestných činů. To všechno věděla, ale byla tu šance, že se někde v hloubi duše přeci jen trochu změnil. Omluvil se jí.  Možná dokonce litoval všeho, co udělal.  

Nedala mu příležitost, aby jí to vysvětil. Zachránil jí život. Proč by to dělal, kdyby byl pořád tím chladnokrevným bastardem? 

Byla ochotná mu dát druhou šanci. 

Navíc sám Snape řekl, že to nemusí být na dlouho. Možná to bude trvat jen pár dní nebo týdnů. Mohla by ho občas zajít navštívit, přinést mu jídlo a čisté oblečení, pomoci mu najít přijatelnější místo k bydlení… a hotovo! A možná… 

„Pomůžete mi se o něj postarat?“ přerušil Snape netrpělivě její úvahy. 

Zhluboka se nadechla a narovnala se. Byla rozhodnutá. 

„Ano, myslím, že se občas na něj můžu zajít podívat,“ slíbila neurčitě. Nejásala nadšením, že se bude opět starat o kriminálníka. 

„Pak se tedy mohu vrátit do Bradavic,“ řekl Snape a dopil vychladlý čaj. Přestože to na sobě nedával znát, opravdu se mu ulevilo. Věděl, že se může spolehnout na nebelvírskou čest a odvahu, ale opravdu si nebyl jist, že to přijme. 

Hermiona z okna sledovala vysokou postavu profesora lektvarů, jak rychle kráčí po téměř prázdné ulici. Usmála se. Trochu jí chyběl pro Snapea typický hrozivě vlající černý hábit, ale černá kožená bunda mu sluší, napadlo ji, když zatahovala závěsy.

Za beta-read děkuji larkinh.

 

předchozí kapitola       následující kapitola

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:)

(Sonick, 9. 11. 2011 18:21)

Moc krásná kapitola :o) jsem opravdu zvědavá na Luciuse u koní :) a Michael se mi líbí méně a méně....

Re: :)

(Suzanne, 13. 11. 2011 19:40)

V následující kapitole se pracujícího Luciuse dočkáš:) A Michael ještě bude dělat problémy... Děkuji za komentář.

Re: Re: :)

(Sonick, 14. 11. 2011 21:00)

he, já to tušila, že se Michael jen tak nevzdá...ale doufám, že mu Lucius nebo Hermiona dá coproto :D A samozřejmě se už nemůžu dočkat na pokračování :o)

:D

(nadin, 13. 11. 2011 15:25)

Zrada techniky...
Pri minulej kapitole nefunguje prepojenie na túto...
Ale som tu a vytešujem sa :D:D:D

Re: :D

(Suzanne, 13. 11. 2011 19:46)

Díky za upzornění. Je to spíš zrada má, než techniky, ale už je to opraveno. Jsem ráda, když mi dá někdo vědět, protože já si toho zpravidla všimnu tak za půl roku:)

:))

(pimpinela, 13. 11. 2011 12:54)

Muhehe...perfektná kapitolka. Nemám slov. Lucius a kydanie hnoja :D :D Tak to bude paráda :D. Už sa na to teším. Som zvedavá čo sa bude odohrávať, keď sa spolu stretnú...
Ďakujem za preklad a kapitolku.

Re: :))

(Suzanne, 13. 11. 2011 19:44)

Děkuju, jsem ráda, že se kapitola líbila. Nemám ji moc ráda, ale ta příští se mi zase líbí:) Díky za komentář.

^^

(Valli, 11. 11. 2011 11:04)

Moc hezký, těším se na Luciuse a hnůj :DDD

Re: ^^

(Suzanne, 13. 11. 2011 19:41)

Lucius a hnůj bude, slibuji:) Děkuju za komentář.

potešilo :)

(Zuzana, 8. 11. 2011 20:44)

Už som sa nemohla dočkať, kedy pribudne kapitola :) Normálne som mala pocit, že by Severus mohol získať Hermionu pre seba :) Bol očarujúci.
Predstava Luciusa ako kydá hnoj je akosi nereálna, ale keď teda drží sľuby... Tak som zvedavá na to nasledujúce stretnutie s Luciusom. Bude zase nepríjemný?

Re: potešilo :)

(Suzanne, 13. 11. 2011 19:37)

Taky mě občas napadlo, že kdyby autorka byla zákeřná, tak Luciusovi Severus Hermionu vyfoukne:) Může prozradit, že Lucius bude roztomilý jako obvykle:) Díky za komentář.

:)

(zuzule, 8. 11. 2011 20:04)

Há! Paráda, takže za ním půjde. :)

Re: :)

(Suzanne, 13. 11. 2011 19:35)

No jo, půjde:) Už v příští kapitole se dočkáte:) Díky za komentář.